Nejstarší historie:

K počátkům hradu je minimální množství archivních dokladů. Hrad byl pravděpodobně založen za Jana Lucemburského a to jako královské léno.

První spolehlivá zmínka o hradu je z roku 1349 na listině vydané bratry z Rýzmburka - prvními známými majiteli hradu (pravděpodobně i staviteli). Stavba dle dosavadních průzkumů spadá nejpozději do období první poloviny 14. století. Dendrochronologický průzkum zjistil, že nejstarší dřevěný hradní prvek pochází z roku 1352.

Stavební vývoj:

Nejstarší dochovanou stavbou areálu je dle dosavadních poznatků tzv. bergfrit - kruhová obranná věž střežící přístupovou cestu (stavěn asi na konci 13. století). Společně s touto věží byla postavena i obvodová hradba ohraničující prostor hradního vrcholku, která se z velké části nedochovala (část je dnes zakomponována v jedné straně zdiva konírny). V tomtéž období vznikla také v blízkosti bergfritu obytná část, základ současných tzv. Pluhovských domů. 
Brzy po roce 1352 začala být stavěna hranolová obytná věž, ale již v průběhu realizace bylo rozhodnuto o změně funkce na věž kaplovou. V závislosti na tom, pravděpodobně po roce 1356, byla zbudována reprezentativnější obytná věž, tzv. donjon obehnaný parkánovou zdí (jedná se o jeden z největších donjonů v Čechách). Tyto dvě věže (kaplová a obytná) byly původně propojeny hradbou. 

V roce 1406 přešel hrad z rukou chudnoucích Rýzmburků do rukou Oldřicha Zajíce z Házmburka, který panství prodává roku 1410 Jindřichovi z Plavna (původně saský rod, Jindřich IX. se oženil s dcerou Boreše z Rýzmburka a po r. 1370 se usadil jako Jindřich I. na Žluticku a Toužimsku a založil zde českou větev pánů z Plavna). 

Vrchol stavebního rozvoje hradu 

V roce 1495 získávají hrad Bečov Pluhové z Rabštejna. Bohatství tohoto rodu (plynoucí také z těžby cínu ve Slavkovském lese) se výrazně odrazilo ve stavebním vývoji hradního okrsku. Roku 1524 byly kaplová a obytná věž (donjon) spojeny do úrovně 1. patra tzv. tabulnicí. Před rokem 1547 byl přestavěn v renesančním duchu původní hradní palác s kuchyní (nacházející se u bergfritu, dnešní tzv. Pluhovské domy). Zřejmě někdy v tomto období bylo také dostavěno 2. patro spojovacího křídla. Zároveň došlo k modernizaci interiéru obytné věže (donjonu).   

Po neúspěchu stavovského odporu proti Ferdinandu I. uprchl jeden z jeho představitelů a majitel Bečova Kašpar Pluh z Rabštejna do Saska a Bečov byl zkonfiskován. 

Na počátku třicetileté války došlo pro špatný technický stav k výraznému snížení bergfritu. Zároveň éra rezidenční funkce hradu s třicetiletou válkou končí. V roce 1641 proběhla stavební adaptace objektu pro potřeby hospodářského využití, které převažuje až do roku 1945.

Rodina Beaufort-Spontin vlastnila panství od roku 1813 do roku 1945. V tomto období byl odstřelen zbytek hradby mezi konírnou a kaplovou věží hradu, díky tomu se v severní stěně objevily četné trhliny ve zdivu. V 60. letech 19. století plánuje rodina rozsáhlou přestavbu celého areálu. Autorem projektu modernizace byl věhlasný architekt Josef Zítek. Vzhledem k finanční náročnosti byl plán realizován pouze ve zlomku, hradní okrsek zůstal nedotčen. 

Rozhodnutím ministerstva školství a kultury čj. 964/60 bylo určeno, že sbírka 38 000 předmětů shromážděných literátem Jiřím Karáskem ze Lvovic převedená pod správu Památníku národního písemnictví bude přesunuta na hrad Bečov. V této souvislosti vznikl také projekt k adaptaci budov hradního areálu, zejména Pluhovských domů, pro potřeby prezentace tohoto sbírkového fondu. Zůstal ovšem nerealizován. 

V závěru 20. století byl hrad nevyužitý, ale došlo ke zboření objektu mezi Pluhovskými domy a tabulnicí hradu.

Ve srovnání s ostatními hradními stavbami v České republice je bečovský hrad výjimečný mírou dochovanosti středověkého vzhledu a četných autentických prvků.