Středověký hrad Bečov

Mezi bečovské poklady patří bezesporu středověký Horní hrad z poloviny 14. století. Hrad je unikátní především tím, že si až do dnešních dnů zachoval svou původní středověkou podobu.

První zmínka o hradu je z roku 1349, kdy byla Rýzmburky vydána listina, která jednoznačně dokládá existenci hradního sídla. Rod pánů z Oseka, později psaných z Rýzmburka byli prvními prokazatelnými majiteli bečovského panství.

Hrad byl stavěn nejpozději v první polovině 14. století. Spolehlivá data poskytuje pouze rozbor dřevěných konstrukčních prvků (nejstarší z roku 1352).

V první vývojové fázi hradního objektu vznikl bergfrit, neboli věž obranná, a obytný palác v místě současných tzv. Pluhovských domů. Po roce 1352 začala být stavěna věž, která původně měla mít obytnou funkci. Záhy po začátku stavby byl plán změněn a uvnitř věže vznikla kaple, která byla dodatečně vložena do ještě nehotové stavby a zaujala prostor jejích tří pater. Oltářní strana byla orientována nikoliv k východu, nýbrž vzhledem k dispozici, k severu. V kapli se nachází unikátní soubor nástěnných maleb technikou al secco (malba do suché omítky) pocházejících z doby kolem roku 1360. Po roce 1356 byla vystavěna reprezentativní obytná věž, tzv. donjon (jedná se o jeden z největších donjonů v Čechách). Stěny soukromé komnaty pána hradu jsou pokryty výmalbou z období pozdní gotiky. Obytná a kaplová věž byly propojeny hradbou.

V roce 1495 získávají hrad Pluhové z Rabštejna. Ti se díky jejich bohatství pocházejícího z těžby cínu ve Slavkovském lese, výrazně zapsali do stavebního vývoje hradu – upravili interiéry donjonu, nejstarší obytnou část za bergfritem upravili do renesanční podoby (dodnes nesou tyto budovy označení Pluhovské domy), donjon a kapli propojili tzv. tabulnicí (název od jídelních tabulí), která sloužila ke společenským a reprezentativním účelům.

Roku 1624 získávají panství Questenberkové. Za jejich držení byl hrad osazen císařskou posádkou, která se zde udržela až do roku 1648, kdy byla zajata generálem Königsmarkem, který dobyl město i hrad.

Během třicetileté války byl hrad již využíván k hospodářským účelům. Se změnou využití hradních budov souvisí rozsáhlé utilitární opravy z roku 1641.

Questenberkové vystavěli v roce 1656, pro zvýšení obranyschopnosti, nad hradním příkopem dělovou baštu, jež byla později v 18. století stavebně zakomponována do osmiboké zámecké věže. Tato věž se stala součástí barokního zámku, postaveného počátkem 18. století.

Ve 40. letech 19. století byly odstřeleny poslední zbytky hradeb a tím zřejmě došlo i k částečnému poškození kaple. Hrad byl v tomto období využíván především jako obilná sýpka.

Díky hospodářskému využití a s tím související alespoň minimální údržbě budov můžeme obdivovat výjimečné zachování výzdoby a řady stavebních prvků (původní nábytek – vestavěná skříňka a okenní sedátka z doby výstavby hradu, gotické stropní trámy s rostlinnou výmalbou, bohatě zdobené gotické portály, krovy z r. 1641 a 1720). Ve srovnání s ostatními hradními stavbami v České republice je bečovský hrad výjimečný mírou dochovanosti středověkého vzhledu a četných autentických prvků.

Beauforté za druhé světové války aktivně spolupracovali s nacistickým Německem. Na základě dekretů prezidenta republiky z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku Beauforté panství v Bečově nad Teplou museli opustit.

Zámek sloužil jako škola, z Pluhovského paláce a hradu mělo být muzeum. V roce 1969 získal celý hradní a zámecký okrsek plzeňský památkový ústav a postupně se začalo rekonstruovat. Práce vyvrcholily v roce 1996, kdy došlo k slavnostnímu zpřístupnění barokního zámku veřejnosti.

Hrad však na své zpřístupnění veřejnosti stále čeká. Od roku 2011 zde probíhá „Příkladná obnova hradu Bečov“, jenž má za cíl zpřístupnit až 90% celého hradozámeckého areálu.

 

Rychlý kontakt

Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.

Mgr. Tomáš Wizovský

  • vedoucí správy památkového objektu (kastelán)
  • BE8524BE-6F17-4546-AA87-2998DE46E495 353 999 394, 606 666 423
46F7E700-59DD-49E2-B445-AA370B18658A ÚPS v Ústí nad Labem
13/, Bečov nad Teplou 13 36464
Od 1998 zaměstnán u NPU – útvar Památkové péče, oddělení architektury, později oddělení archeologie, 2002 Vedoucí správy státního hradu a zámku Bečov, 2005–2006 ředitel NPÚ, ÚOP v Plzni, 2006 vedoucí správy státního hradu a zámku Bečov, 2009 až dosud člen koncepčních skupin generálního ředitele NPÚ, 2010–2011 vedoucí správy státního hradu a zámku Bečov a ředitel územního odborného pracoviště NPU v Lokti pro Karlovarský kraj, 2012 vedoucí správy státního hradu a zámku Bečov. Iniciátor a koordinátor Projektu příkladné obnovy hradu a přilehlých objektů pro prezentaci památkové péče formou vzdělávacích programů. Autor a spoluautor prací týkající se archeologie, památkové péče a Bečova nad Teplou, spoluautor monografií o hradu Bečov a relikviáři sv. Maura, Iniciátor a spoluautor výstavy Relikviář sv. Maura na Pražském hradě 2010–2011. Spoluautor projektu Hrad Bečov (projekt konzervace a prezentace oceněného v kategorii projekt/výzkum cenou Evropské unie – Europa Nostra – European Union Prize for Cultural Heritage / Europa Nostra Awards), 2012 člen řídícího týmu v projektu nazvaném Vzdělávací role NPÚ, Edukace jako klíčový nástroj zkvalitnění péče o kulturní dědictví České republiky, Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) – 2016 získáno další ocenění Europa Nostra v kategorii vzdělávání, odborná příprava a osvěta. V roce 2013 zřízení Edukačního centra při hradu a zámku Bečov nad Teplou a získání statutu fakultního památkového objektu Karlovy univerzity. 2014 absolvoval program celoživotního vzdělávání Marketing kulturních organizací na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni a akreditovaný kurz MŠMT ČR pro vedení dětský oddílů. 2016 získána cena HZS Karlovarského kraje za osobní přínos k zabezpečení protipožární ochrany hradu a zámku Bečov a 1. cena Adolfa Heyduka za přístup k nevidomým a slabozrakým návštěvníkům. Účastník zahraničních studijních stáží. Soudní znalec v oboru archeologie a architektonické památky a výtvarné umění – nemovité kulturní památky.