Základním materiálem diadému je žluté 14K zlato potažené silnou vrstvou stříbra, osazené 540 kusy výbrusů diamantů/briliantů, jejichž provedení je datováno kolem poloviny 19. století. Puncovní značení není viditelné, jeho umístění je možné pod ochranným čipem. Čelenka se skládá ze dvou částí, které lze rozložit na pásy, tak bylo umožněno pohodlné uložení do klenotnické kazety, jež se ovšem nedochovala. K diadému dále náležely vrcholové klenoty rozmanitých forem, díky tomu bylo možné jejich použití při různých společenských událostech. Předpokládá se, že tyto výměnné sady představovaly ty největší a nejkvalitnější kameny – diamanty, přírodní barevné kameny, popř. perly, které svou hodnotou několikanásobně převyšovaly cenu dochovaného diadému. Klenotnicky byl diadém zpracován mezi lety 1860-1880 na území střední Evropy (pravděpodobně Rakousko-Uhersko, Německo nebo Belgie).

Znalecký posudek z konce roku 2016 určil hodnotu diadému k téměř 2 000 000 Kč. 

Diadém se poprvé objevuje v evidenci po druhé světové válce jako součást mobiliáře zámku Křimice - veden v majetku francouzské státní příslušnice Eleonory Beaufort-Spontin. Ta jej mohla zanechat v Křimicích u své sestry provdané za Jaroslava Lobkowicze. Společně s dalšími předměty následně putoval na zámek Kozel. V roce 1960 se Eleonora neúspěšně snažila o navrácení majetku deponovaného v Československu. Diadém byl na zámku Kozel dlouhá léta uložen v papírové krabici, neboť byl považován za lacinou divadelní rekvizitu. V 80. letech byla přizvána znalkyně z národního podniku Starožitnost, která konstatovala, že se jedná o drahocenný předmět z platiny osázené diamanty. Po tomto zjištění byla čelenka vystavována v expozici. Z iniciativy kastelána zámku Bečov Mgr. Tomáše Wizovského se podařilo navrátit diadém zpět do Bečova. Dnes je součástí II. prohlídkového okruhu. 

Eleonora Beaufort-Spontin byla sestrou posledního majitele bečovského panství Heinricha Beaufort-Spontin. Zatím není známa její podoba – nebyla identifikována na žádném dochovaném portrétu ani fotografii. Na základě závěti svého otce ji musel bratr Heinrich garantovat k bezplatnému užívání byt odpovídající hraběcímu stavu v prostorách horního zámku (tzv. Pluhovských domech), který se skládal ze salónu, ložnice, jídelny, tří hostinských pokojů, místnosti pro služebnictvo, kuchyně a příslušenství. I přesto se Eleonora rozhodla postavit si nad Bečovem vlastní rekreační objekt dnes známý jako vila Komtesa. 

Diadém – studentské video o nalezení