Oceněný projekt EUROPA NOSTRA 2010

Předmluva publikace Hrad Bečov - projekt konzervace a prezentace

Kniha, kterou máte před sebou, je svým způsobem zcela výjimečným počinem v několika ohledech. Vznikla nejdříve v anglické jazykové mutaci jako dokument pro mezinárodní soutěž Ceny Evropské unie pro oblast kulturního dědictví Europa Nostra Award v kategorii projektů. Tomu odpovídá i její základní struktura, která je oproti běžně vydávaným publikacím prezentujícím konkrétní památku zcela neobvyklá. Samotný projekt i jeho knižní vydání nepřímo navazují na obdobný projekt Konzervace jižního průčelí Horního hradu zámku v Českém Krumlově. Tato akce získala v roce 2008 nejvyšší mezinárodní ocenění v památkové péči, Cenu Evropské unie pro oblast kulturního dědictví Europa Nostra Award v kategorii realizací. Není náhodou, že oba projekty a jejich české knižní vydání spojuje z větší části i stejný autorský kolektiv, tvořený architekty Václavem Girsou a Miloslavem Hanzlem a technoložkou Dagmar Michoinovou. Čtvrtým spoluautorem je v tomto případě kastelán hradu Bečova Tomáš Wizovský. Významný podíl na konečném výsledku mají i fotografie Věroslava Škrabánka a grafická úprava Jana Hory. Tato kniha je dobovým materiálem poskytujícím kromě základních faktů především výpověď o myšlení a vizích současné péče o naše kulturní dědictví. Je vyprávěním příběhu, který se vlastně ještě nestal, který stojí na svém počátku, ale jehož základy již byly položeny. Na rozdíl od obecných metodických pouček je to vize konkrétní a reálná. Je pevně opřena o mnohaleté zkušenosti autorů z praktické realizace oprav a konzervace památek a především o jejich úspěšné výsledky. Projekt však nabízí více než jen pietní a maximálně šetrnou opravu unikátní památky. Navrhovaný způsob záchrany hmotné podstaty této památky je úzce propojen s vizí jejího dalšího života a prezentace, jež je dlouhodobě připravována na podkladě domácích a zahraničních zkušeností. Jejím myšlenkovým východiskem je přesvědčení, že takovýmto způsobem opravená a prezentovaná památka se může stát přirozenou a potřebnou součástí našeho každodenního života a že dokáže promlouvat z hloubi historie k dnešnímu návštěvníkovi bez rozdílu věku, pokud je mu její tajemství zprostředkováno náležitým způsobem. Jako celek je tak projekt pokusem o naplnění ideální představy harmonického propojení formy a obsahu. Projekt konzervace hradu Bečova a přístup k jeho obnově a prezentaci si neklade za cíl být jediným možným příkladem oprav historických staveb. To při různorodosti našich památek ani není možné. Chce však ukázat možnost cesty, která se nezabývá pouze cílem, ale i cestou samotnou. Využívá k tomu mimořádných památkových hodnot a jejich estetického působení na podvědomí lidí, kterým dává možnost překročit práh zapomnění vlastní historie. Výsledkem této cesty by mělo být vzkříšení památky v její nezměněné podobě bez nutnosti a potřeby novodobých a samoúčelných úprav a změn. Tento projekt i kniha se zrodily z přesvědčení a nadšení autorů, ale také z bolestí a traumat, které s sebou dnešní svět přináší ve vztahu k historii, ke kulturnímu dědictví i k celé řadě drobných a obyčejných věcí.

Resumé z publikace Hrad a zámek Bečov nad Teplou

Hrad a zámek v Bečově nad Teplou patří mezi nejvýznamnější památkové objekty západočeského regionu. Přesné datum založení hradu není známo. Nejstarší zmínky o něm pocházejí z let 1341, resp. 1346, kdy náležel významnému šlechtickému rodu pánů z Rýzmburka. Za Boreše (V.) z Rýzmburka došlo ke stavbě kaplové věže a monumentálního donjonu, které jsou dodnes významným prvkem hradního panoramatu a patří společně s kruhovým bergfritem mezi nejstarší autenticky dochované stavby celého areálu. Na konci 14. století byla hradní kaple znovu upravena a získala zasvěcení Navštívení Panny Marie. V 15. století hrad vystřídal několik vlastníků a na jeho panství dopadaly četné válečné konflikty. Na konci 15. století se jeho novými majiteli stali Pluhové z Rabštejna, kteří z něj učinili svoji rezidenci a provedli na hradě stavební úpravy ve stylu saské pozdní gotiky a také renesance. V roce 1547 však bylo celé panství Kašparu Pluhovi zabaveno pro účast na protihabsburském povstání a hrad nadále většinou sloužil především hospodářským a správním potřebám panství. V dalších desetiletích se zde opět vystřídalo několik zástavních držitelů, včetně bečovské městské obce, až celé zboží roku 1615 převzalo do výlučného držení město Horní Slavkov. Tomu však bylo jen o několik let později zkonfiskováno, protože se měšťané v letech 1618 až 1620 účastnili stavovského povstání, a v roce 1624 jej tak znovu převzala královská komora.

Ještě téhož roku byl Bečov zastaven Gerhardovi z Questenbergu, který jej později získal dědičně. Questenbergové trávili většinu času u císařského dvora ve Vídni, nebo v hlavní rodové rezidenci v moravských Jaroměřicích nad Rokytnou. Jediným stavebním počinem v 17. století, navíc nedokončeným, byla stavba válcové bašty u první hradní brány. Teprve na počátku 18. století se na Bečov vrátil ruch spojený s pravidelnými pobyty vrchnosti. Hrabě Jan Adam z Questenbergu, proslulý mecenáš a milovník umění, si Bečov oblíbil jednak kvůli možnostem lovu v okolních lesích, jednak kvůli jeho blízkosti s lázněmi v Karlových Varech. Pro své podzimní sezónní pobyty proto nechal v místech první brány a nedokončené bašty postavit menší barokní zámek a terasové zahrady. Jeho smrtí však vymřel rod Questenbergů, protože Jan Adam neměl mužského potomka a rodové statky zdědil synovec jeho manželky Dominik Ondřej z Kounic-Rietbergu.

Roku 1813 se Bečov dostal do vlastnictví valonské vévodské rodiny Beaufort-Spontin, která do Čech přišla z Rakouského Nizozemí. Zdejší zámek si zvolili za své hlavní sídlo, kterým zůstal až do roku 1945. Během této doby došlo k řadě stavebních adaptací, ať už to byly úpravy interiérů, z nichž se dodnes dochovala zejména kaple sv. Petra a knihovna, obě ve věži barokního zámku, nebo velká přestavba Pluhovských domů, které tak v exteriéru získaly svou dnešní podobu. Zámecký areál se však v širším slova smyslu rozšířil i dále do struktury města, když došlo ke stavbě rodové hrobky, zřízení nákladně koncipované botanické zahrady nebo stavbě alpské vily, dnes nazývané Komtesa nebo Komtessvilla. Zdaleka nejvýznamnější památkou, kterou Beaufort-Spontinové obohatili své zámecké sbírky, je románský relikviář svatého Maura. Poslední šlechtický majitel Bečova Heinrich Beaufort-Spontin patrně v roce 1945 tuto vzácnou památku ukryl spolu s kolekcí archivních vín a koňaku pod podlahu středověké hradní kaple.

Poté, co byl Bečov na základě Benešových dekretů zkonfiskován, sloužily jednotlivé budovy různým institucím a podnikům. Kvůli chybějící údržbě se výrazně zhoršovala stavební kondice hradních i zámeckých objektů a došlo též ke značným ztrátám původního mobiliáře. V roce 1961 započal Památník národního písemnictví adaptaci druhého patra Pluhovských domů pro plánované umístění expozice Karáskovy galerie. K tomu však nedošlo a nedokončené úpravy jen zničily část autentických interiérů z 19. století. Mezi lety 1969 až 1975 se celý areál, v té době již ve značně neutěšeném stavu, postupně dostal pod správu památkové péče. V roce 1978 byla zahájena pozvolná obnova dolního zámku, které padly za oběť některé stavební prvky, např. propojení budovy kuchyně se zámkem. Důležitým impulsem bylo objevení relikviáře sv. Maura, k němuž došlo 5. listopadu 1985.

Skutečnou změnu však přinesla až 90. léta 20. století po pádu socialistického režimu. Jednak bylo zahájeno náročné restaurování velmi poškozeného relikviáře a došlo též k dokončení rekonstrukce dolního zámku, v němž pro vzácnou románskou památku vznikla nová expozice. V průběhu druhého a třetího desetiletí proběhly též nákladné obnovy Pluhovských domů a jádra středového hradu, který díky citlivé konzervaci zůstává cenným svědectvím pozoruhodného vývoje této hradní památky.