Relikviář svatého Maura

Relikviář svatého Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty. Jeho vypátrání v roce 1985 se považuje za jeden z největších nálezů 20. století v tehdejším Československu.

Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140 x 42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily.

Relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes (nachází se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen a přesunut do spřáteleného farního kostela, kde byl uložen mezi starým nábytkem. Od církevní rady jej značně poškozený odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a poté jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Za druhé světové války kolaborovali s nacisty, a proto museli po vydání tzv. Benešových dekretů opustit republiku. Při rychlém odsunu ukryli relikviář pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie. Po dalších 40 let o relikviáři nikdo neslyšel.

Rozhlasová hra o vypátrání relikviáře

Až roku 1984 začal o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit, o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistickému týmu pod vedením Františka Maryšky podařilo relikviář vytipovat, 4. listopadu 1985 tedy začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven. Po nálezu byl relikviář zapůjčen Uměleckoprůmyslovému museu v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz tudíž nepřipadal v úvahu. Důsledkem nevhodného uložení  ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné restaurování. Restaurátorské práce mohly začít až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.

Poslechněte si krátkou nahrávku Českého rozhlasu o relikviáři svatého Maura

Náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Bylo však nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.

Restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a  pracně opraveny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Restaurátorské práce byly dokončeny roku 2002.

Více informací o této mimořádné památce naleznete na webových stránkách restaurátora relikviáře Andreje Šumbery www.svatymaur.cz.

IKONOGRAFIE

Po ikonografické stránce tvoří výzdobu relikviáře staro­zákonní a novozákonní motivy. Nejvýraznější je skupina sošek 12 apoštolů usazených po obvodu schrány. V če­lech schrány pak nalezneme sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše relikviáře se naproti sobě nachází dva cykly kruhových reliéfů – výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a výjevy ze života a smrti sv. Maura, sv. Timote­je a sv. Apolináře. Relikviář sv. Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký. Váha schrány není z bez­pečnostních důvodů veřejně uváděna.

Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v ka­tedrálách v německých Cáchách – relikviář Panny Ma­rie a v Kolíně nad Rýnem – relikviář Tří králů. Relikvi­ář sv. Maura společně s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických pa­mátek České republiky. Zároveň se jedná o jediný relik­viář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení. Význam relikviáře sv. Maura netkví však pouze v jeho umělecko-historické a duchovní hodnotě. Je také dotvářen napínavým příběhem svého nalezení. Ten je v kontextu dějin České republiky právem označován ná­lezem století. 

 

 

Symboly a významy

Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mi­mořádné výtvarné a řemeslné kvality. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebes­kého. Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život. Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců.

Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve. Scény v podobě reliéfů a výjevy na emai­lových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy. Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy. Kameny jsou nej­častěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností. I jejich barva v sobě skrývá vý­znam. Například rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista. Křišťál sym­bolizuje nejčistší víru. 

 

VÝZDOBA 

Sochařská výzdoba

Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví. Byly vytvo­řeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stří­brný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen – stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových. Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atri­buty vznikly zřejmě později.

Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stov­ky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhoto­vení jedné plomby znamenalo mnohdy více než několik hodin trpělivé práce. Zacelení však bylo podmínkou zá­ruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu.

Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbr­né ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracová­ny a pozlaceny. Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí.

Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí slo­ženou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skle­něnými kuličkami o průměru 0,2 mm.

 

Filigrány

Filigrán je tradiční zlatnická technologie. Zde je zpraco­vána v mědi, což je ve zlatnictví poměrně vzácný případ, neboť jde o technicky náročnější postup zpracování jem­ných drátků než u stříbra. Restaurování filigránových prv­ků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kame­nů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlace­ny. Pod kameny byly zhotoveny nové podložky z lipového dřeva místo již nepoužitelných papírových smotků, které sloužily pro dosažení žádané výšky v lůžkách filigránů.

 

Emaily

Nejvýraznější barevnou dekoraci výzdoby představují emaily, na relikviáři obvykle kombinované s filigránový­mi prvky. Nejčastěji jsou zastoupeny emailové destičky, kterých je celkem 115, a motiv se u žádné neopakuje. Nejvýznamnější částí emailové výzdoby jsou emailové cvikle, kde jsou v kruhových medailonech znázorněny starozákonní výjevy a jsou umístěny ve výsečích mezi oblouky na bočních stranách relikviáře. Za hlavami apo­štolů se nacházejí emailové svatozáře. Bylo použito 7 typů barev emailu.

 

Gemy a šperkové kameny

Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antické­ho Řecka. Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu, do kterých byly vyryty figurální a zvířecí motivy. Do Ev­ropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů.

Původní šperkové kameny jsou tvarem leštěné valoun­ky nebo kabošony. Materiálově jde o odrůdy křemene (ametyst, křišťál), chalcedonu a safíru. Hojná jsou také původní barevná skla, hlavně zelená. Vzácné jsou skle­něné imitace safírů. Při opravě relikviáře v 19. století byla většina šperkových kamenů z důvodu nastavení žáda­né výšky v lůžku filigránu podložena papírovými útržky různých tvarů a velikostí. Jde o útržky ze dvou holand­ských knih, rukopisně popsaný papír a v několika přípa­dech barvený ruční papír. Část kamenů byla také v této době doplněna, jsou však snadno odlišitelné.

Součástí výzdoby je také jedna kamej.

 

Techniky Braun-firnis a Niello

Technikou braun-firnis jsou vyvedeny například pásky s ornamentem hvězdiček, nápisy a plochy pozadí sloup­ků. Ornament vzniká vypálením vícekrát nanášeného lněného oleje na měděném plechu, který v žáru tmav­ne. Poté je vyryt dekor, ve kterém se uchytí amalgán. Po odkouření rtuti vzniká zlatá vrstva, která se vyleští.

Technikou niello je proveden dekor svatozáře Krista a Maura. Do stříbrné destičky je vyryt dekor, ten se zatře směsí ze stříbra, olova a síry. Postupuje se obdobným způsobem jako u emailů, ale při nižší tavné teplotě. Nie­llová destička je pak vsazena do další zlacené měděné destičky, jejíž okraje jsou zdobeny raženým dekorem.

 

Ražený dekor

Ražený dekor z mědi je častou výzdobou středověkých relikviářů. Takto vytvořené dekory na sebe často na­vazují a vytvářejí tak delší pásy. Je jimi lemován celý podstavec, hrana boční strany a reliéfy. Ražené jsou též zlacené hvězdičky – kvítka, jednotlivě přibité k ploše po­zadí čelních sošek Maura a Krista. Výseče mezi kružba­mi reliéfů jsou vyplněny raženými postavičkami andělů v horní řadě a proroků v řadě dolní. Pomocí raznice je pravděpodobně vytvořen i dekor v hřebenové části.

Asi 800 původních měděných hřebů se zlacenými hla­vičkami bylo zbaveno korozních zplodin, vyrovnáno, zlo­mené byly nastaveny. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. Hlavičky hřebů byly ozlaceny v ohni.