V tomto roce nás čekají velké oslavy! Slavíme výročí 40 let od vypátrání Relikviáře sv. Maura. Otvíráme už 28.3.2025, těšíme se na vás! :-)
Relikviář svatého Maura
Relikviář svatého Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty. Jeho vypátrání v roce 1985 se považuje za jeden z největších nálezů 20. století v tehdejším Československu.
Relikviář sv. Maura se řadí do skupiny domečkových (tumbových) relikviářů. Uvnitř se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Apolináře a sv. Timoteje. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140 x 42 cm a je 65 cm vysoký. Původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Dekorace relikviáře tvoří soubor dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, polodrahokamy, antické gemy, filigrány a emaily.
Relikviář sv. Maura byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes (nachází se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen a přesunut do spřáteleného farního kostela, kde byl uložen mezi starým nábytkem. Od církevní rady jej značně poškozený odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a poté jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Za druhé světové války kolaborovali s nacisty, a proto museli po vydání tzv. Benešových dekretů opustit republiku. Při rychlém odsunu ukryli relikviář pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie. Po dalších 40 let o relikviáři nikdo neslyšel.
Rozhlasová hra o vypátrání relikviáře
Až roku 1984 začal o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas. K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit, o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistickému týmu pod vedením Františka Maryšky podařilo relikviář vytipovat, 4. listopadu 1985 tedy začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven. Po nálezu byl relikviář zapůjčen Uměleckoprůmyslovému museu v Praze, které vypracovalo první expertizu. Relikviář byl ohodnocen jako památka nevyčíslitelné hodnoty a jeho vývoz tudíž nepřipadal v úvahu. Důsledkem nevhodného uložení ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné restaurování. Restaurátorské práce mohly začít až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.
Poslechněte si krátkou nahrávku Českého rozhlasu o relikviáři svatého Maura
Náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Své postupy restaurátoři konzultovali s restaurátory z německých Cách. Bylo však nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.
Restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a pracně opraveny. Bylo nutné vyrobit nové jádro, protože původní jádro se již nedalo použít. Restaurátorské práce byly dokončeny roku 2002.
Více informací o této mimořádné památce naleznete na webových stránkách restaurátora relikviáře Andreje Šumbery www.svatymaur.cz.
Po ikonografické stránce tvoří výzdobu relikviáře starozákonní a novozákonní motivy. Nejvýraznější je skupina sošek 12 apoštolů usazených po obvodu schrány. V čelech schrány pak nalezneme sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše relikviáře se naproti sobě nachází dva cykly kruhových reliéfů – výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a výjevy ze života a smrti sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Relikviář sv. Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký. Váha schrány není z bezpečnostních důvodů veřejně uváděna.
Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v katedrálách v německých Cáchách – relikviář Panny Marie a v Kolíně nad Rýnem – relikviář Tří králů. Relikviář sv. Maura společně s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických památek České republiky. Zároveň se jedná o jediný relikviář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení. Význam relikviáře sv. Maura netkví však pouze v jeho umělecko-historické a duchovní hodnotě. Je také dotvářen napínavým příběhem svého nalezení. Ten je v kontextu dějin České republiky právem označován nálezem století.
Symboly a významy
Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebeského. Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život. Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců.
Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve. Scény v podobě reliéfů a výjevy na emailových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy. Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy. Kameny jsou nejčastěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností. I jejich barva v sobě skrývá význam. Například rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista. Křišťál symbolizuje nejčistší víru.
Sochařská výzdoba
Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví. Byly vytvořeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stříbrný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen – stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových. Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atributy vznikly zřejmě později.
Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stovky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhotovení jedné plomby znamenalo mnohdy více než několik hodin trpělivé práce. Zacelení však bylo podmínkou záruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu.
Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbrné ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracovány a pozlaceny. Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí.
Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí složenou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skleněnými kuličkami o průměru 0,2 mm.
Filigrány
Filigrán je tradiční zlatnická technologie. Zde je zpracována v mědi, což je ve zlatnictví poměrně vzácný případ, neboť jde o technicky náročnější postup zpracování jemných drátků než u stříbra. Restaurování filigránových prvků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kamenů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlaceny. Pod kameny byly zhotoveny nové podložky z lipového dřeva místo již nepoužitelných papírových smotků, které sloužily pro dosažení žádané výšky v lůžkách filigránů.
Emaily
Nejvýraznější barevnou dekoraci výzdoby představují emaily, na relikviáři obvykle kombinované s filigránovými prvky. Nejčastěji jsou zastoupeny emailové destičky, kterých je celkem 115, a motiv se u žádné neopakuje. Nejvýznamnější částí emailové výzdoby jsou emailové cvikle, kde jsou v kruhových medailonech znázorněny starozákonní výjevy a jsou umístěny ve výsečích mezi oblouky na bočních stranách relikviáře. Za hlavami apoštolů se nacházejí emailové svatozáře. Bylo použito 7 typů barev emailu.
Gemy a šperkové kameny
Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antického Řecka. Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu, do kterých byly vyryty figurální a zvířecí motivy. Do Evropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů.
Původní šperkové kameny jsou tvarem leštěné valounky nebo kabošony. Materiálově jde o odrůdy křemene (ametyst, křišťál), chalcedonu a safíru. Hojná jsou také původní barevná skla, hlavně zelená. Vzácné jsou skleněné imitace safírů. Při opravě relikviáře v 19. století byla většina šperkových kamenů z důvodu nastavení žádané výšky v lůžku filigránu podložena papírovými útržky různých tvarů a velikostí. Jde o útržky ze dvou holandských knih, rukopisně popsaný papír a v několika případech barvený ruční papír. Část kamenů byla také v této době doplněna, jsou však snadno odlišitelné.
Součástí výzdoby je také jedna kamej.
Techniky Braun-firnis a Niello
Technikou braun-firnis jsou vyvedeny například pásky s ornamentem hvězdiček, nápisy a plochy pozadí sloupků. Ornament vzniká vypálením vícekrát nanášeného lněného oleje na měděném plechu, který v žáru tmavne. Poté je vyryt dekor, ve kterém se uchytí amalgán. Po odkouření rtuti vzniká zlatá vrstva, která se vyleští.
Technikou niello je proveden dekor svatozáře Krista a Maura. Do stříbrné destičky je vyryt dekor, ten se zatře směsí ze stříbra, olova a síry. Postupuje se obdobným způsobem jako u emailů, ale při nižší tavné teplotě. Niellová destička je pak vsazena do další zlacené měděné destičky, jejíž okraje jsou zdobeny raženým dekorem.
Ražený dekor
Ražený dekor z mědi je častou výzdobou středověkých relikviářů. Takto vytvořené dekory na sebe často navazují a vytvářejí tak delší pásy. Je jimi lemován celý podstavec, hrana boční strany a reliéfy. Ražené jsou též zlacené hvězdičky – kvítka, jednotlivě přibité k ploše pozadí čelních sošek Maura a Krista. Výseče mezi kružbami reliéfů jsou vyplněny raženými postavičkami andělů v horní řadě a proroků v řadě dolní. Pomocí raznice je pravděpodobně vytvořen i dekor v hřebenové části.
Asi 800 původních měděných hřebů se zlacenými hlavičkami bylo zbaveno korozních zplodin, vyrovnáno, zlomené byly nastaveny. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. Hlavičky hřebů byly ozlaceny v ohni.