Reliquiar des heiligen Maurus

Der Maurusschrein gilt als die ausserordentliche Sehenswürdigkeit der Goldschmiedekunst in der Tschechischen Republik. Er wurde sehr oft mit den tschechischen Krönungskleinodien verglichen. Seine Entdeckung im Jahre 1985 hält man für einen der grössten Funde des 20. Jahrhunderts in damaliger Tschechoslowakei. 

Der Maurusschrein gehört zu den sogenannten Haus- oder Tumbenreliquiaren. Er wurde verfetigt um die sterblichen Überreste von St. Johannes dem Täufer, St. Maurus und St. Timotheus aufzubewahren. Der Maurusschrein hat einen rechteckigen Grundriss von einer Grösse 140x42 Zentimeter und ist 65 Zentimeter hoch. Der ursprüngliche Schrein wurde durch einen Nussholzkern ersetzt. Die Ausschmückung besteht aus zwölf Reliefs, vierzehn Statuetten aus vergoldetem Silberblech, Edelsteinen und Halbedelsteinen, antiken Gemmen, Filigranen und Emails.

Der Maurusschrein wurde wahrscheinlich zwischen den Jahren 1225 und 1230 im belgischen Florennes im Auftrag der Benediktinerabtei hergestellt.

Die Abtei erhielt als Geschenk Überreste dieser Heiligen: Maurus, Johannes des Täufers, Timotheus und Apollinaris. Sie ließ für sie ein luxuriöser Behälter verfertigt - das Reliquiar des heiligen Maurus. Das Kloster wurde nach der Französischen Revolution aufgelöst. Der Maurusschrein wurde laut alten Urkunden in einer Sakristei der Pfarrkirche abgelegt. Im Jahre 1838 erwarb Herzog Alfred Beaufort-Spontin den beschädigten Maurusschrein, liess das Reliquiar auf seine eigenen Kosten reparieren und verlieh danach die Antiquität für eine Ausstellung nach Brüssel.

Im Jahre 1889 wurde der Maurusschrein von den Beauforts nach Bečov nad Teplou überführt.

Gegen Ende des Zweiten Weltkrieges mussten die Beauforts die Tschechoslowakei verlassen, weil ihre adelige Familie zum faschistischen Regime Deutschlands loyal war. Wahrscheinlich unmittelbar vor der Flucht aus dem Lande versteckten die Familienmitglieder das Reliquiar unter dem Fussboden der gotischen Burgkapelle.

Für lange 40 Jahre blieb die wertvolle Antiquität in der Erde liegen...

Ein Geschäftsmann aus den Vereinigten Staaten besuchte das tschechoslowakische Konsulat in Wien und bot 250 000 USD für eine versteckte Antiquität. Die Kripo-Beamten nahmen an allen Verhandlungen mit dem amerikanischen Geschäftsmann teil und bemühten sich, aus seinen Andeutungen und Anspielungen auszukundschaften, wofür er sich interessieren könnte.

Mit grossen Hoffnungen nahmen die Kripo-Beamten am 4. November 1985 eine grundlegende und systematische Durchsuchung der gesamten Burg- und Schlossanlage Bečov vor.

In den Nachtstunden des nächsten Tages, d. h. am 5. November, entdeckten sie den Maurusschrein in der gotischen Burg unter dem Bretterfussboden der gotischen Burgkapelle der Maria Heimsuchung.

Der Maurusschrein wurde als das Denkmal von unschätzbarem Wert bewert und sein Export kam nicht in Frage.

Wegen der ungeeigneten Aufbewahrung in der feuchten Erde war der Maurusschrein in einem sehr schlechten Zustand. Systematische Restaurierungsarbeiten konnten erst nach einer komplizierten Auseinandersetzung zu den güterrechtlichen Beziehungen im Jahre 1991 beginnen. Die Restaurierung verlief unter der Aufsicht von zwei Fachkomissionen, wobei auch ausländische Fachleute konsultiert wurden, vor allem diejenigen aus Aachen und Köln am Rhein. Es war nötig, sich die vergessene mittelalterliche Goldschmiedekunst anzueignen und neue Restaurierungsmethoden zu entwicklen.

Das Restaurierung dauerte elf Jahre.

Das Reliquiar wurde zerlegt und gesäubert, die Edelsteinen wurden herausgenommen und gereinigt und die Reliefe wurden gesäubert und repariert. Es war nötig, einen neuen Kern herzustellen, weil der ursprüngliche Kern nicht mehr benutzt werden könnte. Der Maurusschrein war im Jahre 2002 komplet renoviert.

Sie finden mehr Informationen über dieses ausserordentlichen Denkmal an Webseiten Herrn Andrej Šumbera www.svatymaur.cz.

IKONOGRAFIE

Po ikonografické stránce tvoří výzdobu relikviáře staro­zákonní a novozákonní motivy. Nejvýraznější je skupina sošek 12 apoštolů usazených po obvodu schrány. V če­lech schrány pak nalezneme sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše relikviáře se naproti sobě nachází dva cykly kruhových reliéfů – výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a výjevy ze života a smrti sv. Maura, sv. Timote­je a sv. Apolináře. Relikviář sv. Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký. Váha schrány není z bez­pečnostních důvodů veřejně uváděna.

Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v ka­tedrálách v německých Cáchách – relikviář Panny Ma­rie a v Kolíně nad Rýnem – relikviář Tří králů. Relikvi­ář sv. Maura společně s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických pa­mátek České republiky. Zároveň se jedná o jediný relik­viář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení. Význam relikviáře sv. Maura netkví však pouze v jeho umělecko-historické a duchovní hodnotě. Je také dotvářen napínavým příběhem svého nalezení. Ten je v kontextu dějin České republiky právem označován ná­lezem století. 

 

 

Symboly a významy

Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mi­mořádné výtvarné a řemeslné kvality. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebes­kého. Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život. Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců.

Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve. Scény v podobě reliéfů a výjevy na emai­lových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy. Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy. Kameny jsou nej­častěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností. I jejich barva v sobě skrývá vý­znam. Například rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista. Křišťál sym­bolizuje nejčistší víru. 

 

VÝZDOBA 

Sochařská výzdoba

Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví. Byly vytvo­řeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stří­brný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen – stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových. Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atri­buty vznikly zřejmě později.

Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stov­ky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhoto­vení jedné plomby znamenalo mnohdy více než několik hodin trpělivé práce. Zacelení však bylo podmínkou zá­ruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu.

Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbr­né ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracová­ny a pozlaceny. Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí.

Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí slo­ženou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skle­něnými kuličkami o průměru 0,2 mm.

 

Filigrány

Filigrán je tradiční zlatnická technologie. Zde je zpraco­vána v mědi, což je ve zlatnictví poměrně vzácný případ, neboť jde o technicky náročnější postup zpracování jem­ných drátků než u stříbra. Restaurování filigránových prv­ků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kame­nů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlace­ny. Pod kameny byly zhotoveny nové podložky z lipového dřeva místo již nepoužitelných papírových smotků, které sloužily pro dosažení žádané výšky v lůžkách filigránů.

 

Emaily

Nejvýraznější barevnou dekoraci výzdoby představují emaily, na relikviáři obvykle kombinované s filigránový­mi prvky. Nejčastěji jsou zastoupeny emailové destičky, kterých je celkem 115, a motiv se u žádné neopakuje. Nejvýznamnější částí emailové výzdoby jsou emailové cvikle, kde jsou v kruhových medailonech znázorněny starozákonní výjevy a jsou umístěny ve výsečích mezi oblouky na bočních stranách relikviáře. Za hlavami apo­štolů se nacházejí emailové svatozáře. Bylo použito 7 typů barev emailu.

 

Gemy a šperkové kameny

Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antické­ho Řecka. Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu, do kterých byly vyryty figurální a zvířecí motivy. Do Ev­ropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů.

Původní šperkové kameny jsou tvarem leštěné valoun­ky nebo kabošony. Materiálově jde o odrůdy křemene (ametyst, křišťál), chalcedonu a safíru. Hojná jsou také původní barevná skla, hlavně zelená. Vzácné jsou skle­něné imitace safírů. Při opravě relikviáře v 19. století byla většina šperkových kamenů z důvodu nastavení žáda­né výšky v lůžku filigránu podložena papírovými útržky různých tvarů a velikostí. Jde o útržky ze dvou holand­ských knih, rukopisně popsaný papír a v několika přípa­dech barvený ruční papír. Část kamenů byla také v této době doplněna, jsou však snadno odlišitelné.

Součástí výzdoby je také jedna kamej.

 

Techniky Braun-firnis a Niello

Technikou braun-firnis jsou vyvedeny například pásky s ornamentem hvězdiček, nápisy a plochy pozadí sloup­ků. Ornament vzniká vypálením vícekrát nanášeného lněného oleje na měděném plechu, který v žáru tmav­ne. Poté je vyryt dekor, ve kterém se uchytí amalgán. Po odkouření rtuti vzniká zlatá vrstva, která se vyleští.

Technikou niello je proveden dekor svatozáře Krista a Maura. Do stříbrné destičky je vyryt dekor, ten se zatře směsí ze stříbra, olova a síry. Postupuje se obdobným způsobem jako u emailů, ale při nižší tavné teplotě. Nie­llová destička je pak vsazena do další zlacené měděné destičky, jejíž okraje jsou zdobeny raženým dekorem.

 

Ražený dekor

Ražený dekor z mědi je častou výzdobou středověkých relikviářů. Takto vytvořené dekory na sebe často na­vazují a vytvářejí tak delší pásy. Je jimi lemován celý podstavec, hrana boční strany a reliéfy. Ražené jsou též zlacené hvězdičky – kvítka, jednotlivě přibité k ploše po­zadí čelních sošek Maura a Krista. Výseče mezi kružba­mi reliéfů jsou vyplněny raženými postavičkami andělů v horní řadě a proroků v řadě dolní. Pomocí raznice je pravděpodobně vytvořen i dekor v hřebenové části.

Asi 800 původních měděných hřebů se zlacenými hla­vičkami bylo zbaveno korozních zplodin, vyrovnáno, zlo­mené byly nastaveny. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. Hlavičky hřebů byly ozlaceny v ohni.