Reliquiar des heiligen Maurus
Der Maurusschrein gilt als die ausserordentliche Sehenswürdigkeit der Goldschmiedekunst in der Tschechischen Republik. Er wurde sehr oft mit den tschechischen Krönungskleinodien verglichen. Seine Entdeckung im Jahre 1985 hält man für einen der grössten Funde des 20. Jahrhunderts in damaliger Tschechoslowakei.
Der Maurusschrein gehört zu den sogenannten Haus- oder Tumbenreliquiaren. Er wurde verfetigt um die sterblichen Überreste von St. Johannes dem Täufer, St. Maurus und St. Timotheus aufzubewahren. Der Maurusschrein hat einen rechteckigen Grundriss von einer Grösse 140x42 Zentimeter und ist 65 Zentimeter hoch. Der ursprüngliche Schrein wurde durch einen Nussholzkern ersetzt. Die Ausschmückung besteht aus zwölf Reliefs, vierzehn Statuetten aus vergoldetem Silberblech, Edelsteinen und Halbedelsteinen, antiken Gemmen, Filigranen und Emails.
Der Maurusschrein wurde wahrscheinlich zwischen den Jahren 1225 und 1230 im belgischen Florennes im Auftrag der Benediktinerabtei hergestellt.
Die Abtei erhielt als Geschenk Überreste dieser Heiligen: Maurus, Johannes des Täufers, Timotheus und Apollinaris. Sie ließ für sie ein luxuriöser Behälter verfertigt - das Reliquiar des heiligen Maurus. Das Kloster wurde nach der Französischen Revolution aufgelöst. Der Maurusschrein wurde laut alten Urkunden in einer Sakristei der Pfarrkirche abgelegt. Im Jahre 1838 erwarb Herzog Alfred Beaufort-Spontin den beschädigten Maurusschrein, liess das Reliquiar auf seine eigenen Kosten reparieren und verlieh danach die Antiquität für eine Ausstellung nach Brüssel.
Im Jahre 1889 wurde der Maurusschrein von den Beauforts nach Bečov nad Teplou überführt.
Gegen Ende des Zweiten Weltkrieges mussten die Beauforts die Tschechoslowakei verlassen, weil ihre adelige Familie zum faschistischen Regime Deutschlands loyal war. Wahrscheinlich unmittelbar vor der Flucht aus dem Lande versteckten die Familienmitglieder das Reliquiar unter dem Fussboden der gotischen Burgkapelle.
Für lange 40 Jahre blieb die wertvolle Antiquität in der Erde liegen...
Ein Geschäftsmann aus den Vereinigten Staaten besuchte das tschechoslowakische Konsulat in Wien und bot 250 000 USD für eine versteckte Antiquität. Die Kripo-Beamten nahmen an allen Verhandlungen mit dem amerikanischen Geschäftsmann teil und bemühten sich, aus seinen Andeutungen und Anspielungen auszukundschaften, wofür er sich interessieren könnte.
Mit grossen Hoffnungen nahmen die Kripo-Beamten am 4. November 1985 eine grundlegende und systematische Durchsuchung der gesamten Burg- und Schlossanlage Bečov vor.
In den Nachtstunden des nächsten Tages, d. h. am 5. November, entdeckten sie den Maurusschrein in der gotischen Burg unter dem Bretterfussboden der gotischen Burgkapelle der Maria Heimsuchung.
Der Maurusschrein wurde als das Denkmal von unschätzbarem Wert bewert und sein Export kam nicht in Frage.
Wegen der ungeeigneten Aufbewahrung in der feuchten Erde war der Maurusschrein in einem sehr schlechten Zustand. Systematische Restaurierungsarbeiten konnten erst nach einer komplizierten Auseinandersetzung zu den güterrechtlichen Beziehungen im Jahre 1991 beginnen. Die Restaurierung verlief unter der Aufsicht von zwei Fachkomissionen, wobei auch ausländische Fachleute konsultiert wurden, vor allem diejenigen aus Aachen und Köln am Rhein. Es war nötig, sich die vergessene mittelalterliche Goldschmiedekunst anzueignen und neue Restaurierungsmethoden zu entwicklen.
Das Restaurierung dauerte elf Jahre.
Das Reliquiar wurde zerlegt und gesäubert, die Edelsteinen wurden herausgenommen und gereinigt und die Reliefe wurden gesäubert und repariert. Es war nötig, einen neuen Kern herzustellen, weil der ursprüngliche Kern nicht mehr benutzt werden könnte. Der Maurusschrein war im Jahre 2002 komplet renoviert.
Sie finden mehr Informationen über dieses ausserordentlichen Denkmal an Webseiten Herrn Andrej Šumbera www.svatymaur.cz.
Po ikonografické stránce tvoří výzdobu relikviáře starozákonní a novozákonní motivy. Nejvýraznější je skupina sošek 12 apoštolů usazených po obvodu schrány. V čelech schrány pak nalezneme sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše relikviáře se naproti sobě nachází dva cykly kruhových reliéfů – výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a výjevy ze života a smrti sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Relikviář sv. Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký. Váha schrány není z bezpečnostních důvodů veřejně uváděna.
Nejznámější relikviáře obdobného typu nalezneme v katedrálách v německých Cáchách – relikviář Panny Marie a v Kolíně nad Rýnem – relikviář Tří králů. Relikviář sv. Maura společně s korunovačními klenoty českých králů představuje jednu z nejcennějších zlatnických památek České republiky. Zároveň se jedná o jediný relikviář tohoto typu, který je již od 19. století ve světském držení. Význam relikviáře sv. Maura netkví však pouze v jeho umělecko-historické a duchovní hodnotě. Je také dotvářen napínavým příběhem svého nalezení. Ten je v kontextu dějin České republiky právem označován nálezem století.
Symboly a významy
Relikviář není pouze dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality. Je také souborem mnoha symbolů a síly, je pohledem do Království nebeského. Připomíná čistou víru těch, kteří za víru obětovali svůj život. Nechává nás nahlédnout do příběhů známých i méně známých světců.
Tvar domečku poukazuje na to, že relikvář je příbytkem svatého mučedníka na zemi, zároveň je také obrazem stavby církve. Scény v podobě reliéfů a výjevy na emailových cviklech vyprávějí dávné starozákonné příběhy. Sošky, s portrétními rysy, jsou mistrným a oduševnělým vyobrazením svatých s jejich atributy. Kameny jsou nejčastěji připodobňovány ke Kristu a Panně Marii, také jsou obrazem světců a ctností. I jejich barva v sobě skrývá význam. Například rudé chalcedony jsou symbolem těch, kteří byli ochotni prolít svou krev pro Krista. Křišťál symbolizuje nejčistší víru.
Sochařská výzdoba
Sošky a reliéfy na relikviáři sv. Maura patří k nejlepším dílům evropského středověkého zlatnictví. Byly vytvořeny technikou tepání, což znamená, že je tenký stříbrný plech vysoké ryzosti tvarován pomocí forem ze dřeva a tmele, na které je materiál tlačen – stahován pomocí nástrojů dřevěných a kovových. Sošky a reliéfy pravděpodobně nevznikly současně a také jejich atributy vznikly zřejmě později.
Z důvodu vyspravení trhlin bylo nutno vytvořit stovky přesně tvarovaných stříbrných a zlacených plomb z plechu stejné tloušťky a ryzosti jako originál. Zhotovení jedné plomby znamenalo mnohdy více než několik hodin trpělivé práce. Zacelení však bylo podmínkou záruky fyzické soudržnosti a také nezbytností proto, aby výplňová hmota reliéfů nevyvěrala na lícovou stranu.
Metodou ztraceného vosku byly ze stříbra odlity stříbrné ručičky sošek a pak následně cizelérsky opracovány a pozlaceny. Bylo nutno vytvořit stříbrné trny, které pomohly vsazení sošek do dřevěného jádra. Naposledy použité trny byly železné a degradované korozí.
Všechny sošky a reliéfy byly vyplněny kompozicí složenou ze syntetického vosku vylehčeného dutými skleněnými kuličkami o průměru 0,2 mm.
Filigrány
Filigrán je tradiční zlatnická technologie. Zde je zpracována v mědi, což je ve zlatnictví poměrně vzácný případ, neboť jde o technicky náročnější postup zpracování jemných drátků než u stříbra. Restaurování filigránových prvků výzdoby započalo opatrným vyjmutím všech kamenů a jejich podložek s přesným popisem jejich umístění v osaznách. Filigrány byly zpevněny, doplněny a ozlaceny. Pod kameny byly zhotoveny nové podložky z lipového dřeva místo již nepoužitelných papírových smotků, které sloužily pro dosažení žádané výšky v lůžkách filigránů.
Emaily
Nejvýraznější barevnou dekoraci výzdoby představují emaily, na relikviáři obvykle kombinované s filigránovými prvky. Nejčastěji jsou zastoupeny emailové destičky, kterých je celkem 115, a motiv se u žádné neopakuje. Nejvýznamnější částí emailové výzdoby jsou emailové cvikle, kde jsou v kruhových medailonech znázorněny starozákonní výjevy a jsou umístěny ve výsečích mezi oblouky na bočních stranách relikviáře. Za hlavami apoštolů se nacházejí emailové svatozáře. Bylo použito 7 typů barev emailu.
Gemy a šperkové kameny
Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře a nejspíše pocházejí z antického Řecka. Materiálem se tehdy staly odrůdy chalcedonu, do kterých byly vyryty figurální a zvířecí motivy. Do Evropy se dostávají po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny druhotně, jako součást filigránových prvků, a to v počtu 68 kusů.
Původní šperkové kameny jsou tvarem leštěné valounky nebo kabošony. Materiálově jde o odrůdy křemene (ametyst, křišťál), chalcedonu a safíru. Hojná jsou také původní barevná skla, hlavně zelená. Vzácné jsou skleněné imitace safírů. Při opravě relikviáře v 19. století byla většina šperkových kamenů z důvodu nastavení žádané výšky v lůžku filigránu podložena papírovými útržky různých tvarů a velikostí. Jde o útržky ze dvou holandských knih, rukopisně popsaný papír a v několika případech barvený ruční papír. Část kamenů byla také v této době doplněna, jsou však snadno odlišitelné.
Součástí výzdoby je také jedna kamej.
Techniky Braun-firnis a Niello
Technikou braun-firnis jsou vyvedeny například pásky s ornamentem hvězdiček, nápisy a plochy pozadí sloupků. Ornament vzniká vypálením vícekrát nanášeného lněného oleje na měděném plechu, který v žáru tmavne. Poté je vyryt dekor, ve kterém se uchytí amalgán. Po odkouření rtuti vzniká zlatá vrstva, která se vyleští.
Technikou niello je proveden dekor svatozáře Krista a Maura. Do stříbrné destičky je vyryt dekor, ten se zatře směsí ze stříbra, olova a síry. Postupuje se obdobným způsobem jako u emailů, ale při nižší tavné teplotě. Niellová destička je pak vsazena do další zlacené měděné destičky, jejíž okraje jsou zdobeny raženým dekorem.
Ražený dekor
Ražený dekor z mědi je častou výzdobou středověkých relikviářů. Takto vytvořené dekory na sebe často navazují a vytvářejí tak delší pásy. Je jimi lemován celý podstavec, hrana boční strany a reliéfy. Ražené jsou též zlacené hvězdičky – kvítka, jednotlivě přibité k ploše pozadí čelních sošek Maura a Krista. Výseče mezi kružbami reliéfů jsou vyplněny raženými postavičkami andělů v horní řadě a proroků v řadě dolní. Pomocí raznice je pravděpodobně vytvořen i dekor v hřebenové části.
Asi 800 původních měděných hřebů se zlacenými hlavičkami bylo zbaveno korozních zplodin, vyrovnáno, zlomené byly nastaveny. Bylo zkušebně zhotoveno dalších 500 ks nových měděných hřebů. Hlavičky hřebů byly ozlaceny v ohni.