Navštívíme přírodní památku, nevelký kopec (695 m) nedaleko Bečova nad Teplou – Homolku. Pokud je vysloven termín „přírodní varhany“, či „kamenné varhany“, téměř každý ví, co si může pod těmito slovy představit – čedičový útvar, který díky své sloupcovité odlučnosti vytváří dojem zkamenělých píšťal skutečných varhan. To je také důvod ochrany tohoto, jinak spíše bezvýznamného kopečku. Cesta k Homolce není značena, vzniká tak velká pravděpodobnost, že při vaší návštěvě budete v místě zcela osamoceni. 

Cesta vede částečně po trase naučné stezky „Šibeniční vrch“. Z informačních panelů, kterými je tato stezka opatřena, máme možnost dozvědět se mnoho zajímavostí o rituálech spjatých s hrdelním soudnictvím. Naše putování začíná u stavby barokní radnice z roku 1760, na jejíž fasádě jsou k vidění četné klasicistní prvky z roku 1898. Zde se také nachází první informační tabule naučné stezky. Dále budeme procházet mezi pozdně barokní farou z roku 1760 a kostelem svatého Jiří vystavěném v letech 1763 – 1767. Po zdolání prudkého stoupání (asi 700 m) se ocitneme na křižovatce u silnice. Je možné udělat dvě malé odbočky. Pokud zahneme vpravo, aniž bychom překročili silnici, po asi 300 m dojdeme jabloňovou alejí na malou vyhlídku. Přímo pod našima nohama se bude rozkládat historické jádro města s nejcennějšími architektonickými památkami – gotickým hradem, renesančním palácem a barokním zámkem. Vrátíme se zpět na křižovatku. Můžeme ještě přejít silnici a vydat se rovně na Šibeniční vrch, který je od křižovatky vzdálen asi 500 m.

Pokud si necháme ujít procházku na Šibeniční vrch, pokračujeme z křižovatky po mírně stoupající silnici směrem vlevo. Zde přibližně po 100 m zahlédneme mezi stromy část letního sídla Eleonory Beaufortové, postaveného ve stylu alpské architektury v roce 1928. Po silnici pokračujeme, dokud nedojdeme k další stavbě, ke staré hájovně. U ní jsou k vidění drobné kamenné památky posbírané v bečovských lesích. Jedná se o smírčí kříž, boží muka a epitaf. Bohužel bližší informace o těchto předmětech nejsou dostupné. Z tohoto místa je to k cíli našeho výletu už jen kousek. Ze silnice u hájovny odbočíme vpravo na lesní cestu a vystoupáme k první křižovatce (po pravé straně je závora), vydáme se přímým směrem. Na druhé křižovatce, která následuje po asi 50 metrech, zahneme vpravo k lesu. K Homolce dojdeme po asi 100 metrech. Pod kopečkem je umístěno upravené posezení s informační tabulí. S tímto místem jsou spjaty dvě pověsti. Jedna říká, že stojíte u sídla zlé kouzelnice, která proměnila v kámen svatební průvod trpaslíků. Zkamenělé trpaslíky lze vidět v okolních lesích Bečova v podobě bizarních skalních solitérů. A druhou pověst vám neprozradíme. Právě s ní se můžete seznámit na zmiňované tabuli pod Homolkou. A kde jsou ony slibované poklady v názvu příspěvku? Příležitost nesmírně zbohatnout má každý, kdo se o štědrovečerní noci, během půlnoční mše sloužené v bečovském kostele sv. Jiří (který jsme také cestou míjeli) vydá na Homolku. Homolka se otevírá ve chvíli, kdy se rozezní zvony ve věži kostela. Uvnitř hory čeká obrovský poklad. Ale pozor! S posledním úderem zvonu se Homolka zase na rok uzavře. Pro hledače pokladů má Homolka připravený jeden poklad téměř celoročně. Po pravé straně kopce se vine úzká, nenápadná pěšinka. Neváhejte a vydejte se po ní, protože na jejím konci vás čeká úchvatný zážitek. Ačkoli se vrcholek Homolky nenachází v žádné závratné výšce, přesto převyšuje špičky stromů v okolí. Otevírá se vám pohled do hlubokého údolí řeky Teplé. Vzhledem k tomu, že veškerá lidská sídla jsou zastíněna hustými lesy, díky zvlněnému terénu a malé vzdálenosti od vrcholku stromů, si budete připadat jako na vlnách zeleného oceánu (skoro jako na špici Titaniku).